Aktuální výstava

Dominik Málek, Adéla Valchařová / Společně a potají

„Člověk se někdy dostane během svého putování na takové divné rozcestí. Jedna cesta je
doprava a druhá doleva, ale já chci jít rovně i kdyby to znamenalo, že místo cesty tam bude tráva. Můžu?“

Symbolika putování v jeho různých formách má již pradávnou tradici. V antických dobách
putovali lidé do Delf, ve středověku do Jeruzaléma nebo Říma, romantici se toulali po starých hradech, v současnosti se putuje do Santiago de Compostela, muslimové zas putují do posvátné Mekky. Ostatně i hloupý Honza musel s brašnou a s pár buchtami do světa, aby se naučil, jak to na tom světě chodí. A Odysseus musel bloudit deset let, aby se mohl navrátit domů.

Výstava Společně a potají je putováním současností, zacyklenou spirálou. Je cestou v rozlehlé krajině, útrobami měst, v našem nitru, v nedohlednu. Prodíráme se naší společností, ale také vnitřní, osobní rovinou umělců Adély Valchařové a Dominika Málka – ostatně, tyto dvě roviny jsou od sebe jen těžko oddělitelné. Je tu kladen důraz na spirituální rozměr, ke kterému utíkáme, abychom se mohli trochu nadechnout, zastavit se. Vyprávíme příběh o bloudění, ztrácení se, občas o neúprosném „lítání od čerta k ďáblu“. Chceme kousek svobody, která se paradoxně těžce hledá – ve světě přehlceném vším, ve světě „neomezených možností“. Co to vlastně znamená, putovat současností?

Následujeme světlo uprostřed tmy, chceme se v té tmě vykoupat, protože najednou je světlo až moc zářivé. Směr není jasný, bůh ví, možná je to celé jenom iluze. Vede tohle snažení vůbec někam? Je to také strastiplná cesta sebereflexe, která v sobě zračí touhu být jiným a zároveň uvědomění si nemožnosti toho dosáhnout. Každý z nás zápasí s jinými démony, jsme však přesvědčeni, že jsme v tom uvízli všichni společně. Jsou tyto fantazijní světy naše? Chceme utéct? Chceme se navrátit k sobě?

Jsme novodobými poutníky, hledající ztracené duše, probodnuté končetiny. Ruce se nám zvětšují, máme děsivě dlouhé prsty, chceme ukázat na viníka. Kdo za to může? Jdeme, brodíme se, jeden krok, druhý krok, máme těžké nohy, ty velké boty dělají všechno jen horší! Proč ksakru nosíme tyto špičaté boty, které svou tíhou znemožňují chůzi? Nosíme je právě proto, abychom zpomalili? Je tahle únavná pouť vlastně smysluplná? Máme jít sami nebo k sobě někoho přizvat? Chce se nám spát, v krajině, kde sen je realitou, kde je brána bránou vykoupení, kde tulipán neodkvete, ale bude růst věčně.

Výstava je imaginací, rozporem, soubojem s démony a hledáním bezpečného útočiště.
Současný svět nenabízí mnoho lákavého, jakmile jabloň neurodí jablka, nebudeme mít už ani jak zhřešit… Co potom? Je svět zhmotněný v obrazech náš nebo jsme ztratili už i ten?
Jednou budou přeci jen skřítkové větší než obři, jednou se třeba opuštěný tulipán ve zpustlé krajině rozmnoží v rozkvetlé tulipánové pole. Nechme se překvapit. Kapka naděje tu je.

Helena Todorová

—–

Adéla Valchařová vystudovala malbu na Střední umělecké škole v Ostravě a v současnosti
studuje v Ateliéru malby 1 na brněnské FaVU u Vasila Artamonova a Marie Štindlové. Na jaře
roku 2022 byla na stáži v rumunské Cluji. Ve svých současných pracích zhmotňuje snovou
či temnou, mystickou krajinu, buď zcela opuštěnou nebo s osamocenými bytostmi. Motiv
poutníka je pro Adélu signifikantní – může symbolizovat cestu, hledání bezpečí či dobrodružství, nalézání vnitřní síly nebo také melancholii. Krajinné výjevy jsou často jednoduché, vyznačují se jednolitými plochami, které mohou navozovat zneklidňující dojem.

Dominik Málek je vizuální umělec, jehož hlavním zaměřením je v současné době médium
malby, která přesahuje do prostoru a instalací v něm. Tvoří také objekty z keramiky či jiných materiálů. Ve svých dílech se zabývá psychologií postav, duševním stavem živých i neživých objektů a dalších bytostí, které obývají autorovy vnitřní světy a prožívají v nich různé stavy a vztahy. Důležitým prvkem jeho děl je hledání harmonie mezi protipóly v různých formálních i obsahových rovinách. Autor studuje v ateliéru Malby 2 na Akademii výtvarných umění v Praze.

Helena Todorová vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity
v Brně, teď ji čeká studium teorie a dějin moderního a současného umění na UMPRUM.
V současnosti pracuje na FaVU VUT jako produkční fakulty, přispívá články o současném
výtvarném umění na platformy Artalk či ČT art. Zajímá ji off-space scéna a propojení umění
s filozofií, zejména se současnými spekulativními proudy.