Kh. Archives

Andrii Rachynskyi, Daniil Revkovskyi / Kh. Archives

Ruským imperialismem hnaná agrese na Ukrajině spěje ke svému smutnému třetímu výročí. Zároveň se ocitáme v kritické situaci, kdy i na Západě, který Ukrajinu dosud podporoval, se do popředí derou proudy, které přehlížejí základní existenční potřeby napadené země a adorují právo silnějšího. Což může mít fatální dopad nejen na ni, ale na celý kontinent a světový systém, který se stane ještě bezohlednějším a křehčím. Výstava dvou ukrajinských umělců, v níž se nacházíte, se samozřejmě dotýká tohoto aktuálního „velkého dění“, dělá to však, jak už to v umění bývá, po svém.
Přestože autoři často pracují ve dvojici, tentokrát představuje každý své vlastní video.
I zde však lze najít mnohá vzájemná pojítka. Ústředním námětem je město Charkov, milionová aglomerace nedaleko ruských hranic, kde umělci strávili většinu života
a které s počátkem invaze na dlouho opustili. Oba tvůrci uplatňují, jak naznačuje název výstavy, metody „archivního impulzu“, tedy jakési rekonstrukce minulosti za pomoci nashromážděných archiválií a stop. Daniil konkrétně využívá staré fotografie a filmy, které s pomocí nástrojů umělé inteligence oživuje, současně je však činí i podivně snovými až přízračnými. Nesnaží se totiž rekonstruovat „objektivní“ historii města, ale spíše experimentálně vyvolávat jeho podobu ve vědomí své babičky Viry (1927—2008), která v Charkově strávila celý svůj dlouhý život. Snímky často pořízené pro oficiální
a jiné účely to samozřejmě umožňují jen do určité míry, i tak nám však z nich sestavené pásmo dobře evokuje složitost, pohnutost a drastičnost těchto dějin, s nimiž současný boj Ukrajinců úzce souvisí. Atmosféra pak vystihuje také fakt, že babiččiny příběhy například z doby ukrajinského Hladomoru (vyvolaného stalinským vedením Sovětského svazu) Daniilovi vždy přišly jako z místa, které je spíše neskutečné a mytické, vzdálené jeho realitě. Nicméně dnes, když musel město za tak kritických okolností opustit, ho sféra snů či spíše nočních můr opět zahaluje.
Andrii navazuje z chronologického hlediska přesně tam, kde Daniil skončil. Jeho
video má dvě vrstvy. V první sledujeme banální záznamy ze sociálních sítí, nezáměrné dokumenty charkovských ulic, typických stánků, lidí, kteří zde žili a pracovali, jejich malých snah, radostí a hádek. S ní je konfrontována druhá vrstva — krátké záznamy těchto míst po ruské invazi a útocích v roce 2022. Někdy jsou zcela zničená střelbou
a požáry, jindy vidíme „jen“ zabedněné výlohy. Naší pozornosti by nemělo uniknout,
že se zde objevují vývěsní štíty a různé cedule, taktéž s různě proděravělými, deformovanými nebo opadanými nápisy. To není náhoda. Písmo ve veřejném
prostoru jako svědek i tvůrce politicko-společenské atmosféry a událostí zajímá autora dlouhodobě. Mohu připomenout, že Andrii s Daniilem před šesti lety vystavovali
v OFF/FORMATu „válku nápisů“, tedy proukrajinských a proruských graffiti nebo slovník ženských jmen, jimiž ukrajinští vojáci označovali své obrněnce v donbaském konfliktu. Nyní se setkáváme s další válečnou typografií, která se stává znakem životního prostoru ruskými útoky terorizovaných civilistů, s jejichž předchozími mírovými životy je konfrontována.
Umělci tedy společně vyprávějí příběh Charkova prostřednictvím archivních obrazů, avšak i skrze své vlastní příběhy – prožívané těmi, kteří město v kontextu války
opustili a to se pro ně začalo stávat něčím unikajícím, o to však důležitějším, hluboce prožívaným a zkoumaným. Tohoto charkovského průvodce tak můžeme zřejmě chápat i jako terapii svého druhu a pro nás diváky zde zase může být výzvou k zamyšlení,
co lze udělat či na čem trvat, aby osudy Charkova zůstaly nadále spojeny s existencí suverénního a svobodného ukrajinského národa.

Ondřej Navrátil

Andrii Rachynskyi (1990) a Daniil Revkovskyi (1993) vystudovali uměleckou akademii v Charkově, kde donedávna také žili
a pracovali. Od roku 2012 tvoří uměleckou dvojici, která se prostřednictvím různých médií a praxí (instalace, video, práce
s archivy, reenactment…) vyjadřuje k postsovětskému prostoru, jeho paměti a každodennosti a od vypuknutí donbaského konfliktu také k ruské agresi a válce. V poslední době se podíleli na prezentaci Net Making v národním pavilonu Ukrajiny na Benátském bienále (2024), samostatně vystavovali v Kyjevě (Let the Dream Follow the Night, 2024), Lublinu (Mickey Mouse’s Steppe, 2023), účastnili se společných výstav Ukrainian Dreamers. Kharkiv School of Photography (Wolfsburg, Berlín, 2023—2024), From 1914 till Ukraine (Stuttgart, 2023) nebo Global Spotlight: Video Art From Ukraine (Arlington, 2023). Do galerie OFF/ FORMAT se vracejí po necelých šesti letech (War of Inscriptions, 2019).