Denisa Michálek Belzová

dendevend@seznam.cz

Ve své tvorbě zpracovávám „bezčasí” nebo také „jsoucno”, v motivech opuštěných míst. Mé náhledy se potkávají s filozofickou disciplínou metafyziky a ontologie. Pokud však zjednoduším myšlenkové toky, dala by se označit za jedinečnou každá chvíle, kdy se malířovo oko pozorně dívá a vstupuje do procesu malby, v ponoru do čisté přítomnosti. Viděné promlouvá v symbolech a oko tvůrce funguje jako orgán intuice. Krajina s domem i bez něj v mém pojetí představuje mystický symbol stvoření, života, smrti, zániku, relativity času.

Akvarelové obrazy vytvářejí portréty jedinečnosti brlohů v podobě starých chatrčí, rozpadajících se domů, dočasných příbytků či provizórií, opuštěných míst nahlodaných zubem času. Stavení se stávají součástí krajiny a spoluvytváří jejího genia loci. Každý z domů má svůj vlastní příběh. Oko tvůrce uzří jej v jednom z okamžiků transformace, na trase spějící od jejího vzniku ke konečnému zániku, jako „zjevení ticha”.
- chaty, místa provizorie, prostoty zbavené standardů a přepychu, místa snů a snoubení člověka s přírodou
- kůlny, časem zapomenuté útulny věcí, domy bez oken, patinou dokonalý šperk krajiny
- domy na pokraji zhroucení, ve své opuštěnosti člověkem tiše vyčkávají na paži svého bagru
- příbytky pro bezdomovce stulené do opuštěných nádražních přístřešků
- bunkr, dočasné útočiště vojáka čekajícího na útok nepřítele, pomník smutné absurdnosti zlomových časů naší země
- dvůr uprostřed stavebních přesunů hmoty a jeho náhodou vestavěná zátiší, v přerušeném procesu tvorby budovatele, věčně stojí v tichu, pokřtěná sněhem
- brownfield, místo nikoho, hnízdo bezdomovců, koček a urputných zahrádkářů čekajících na likvidaci městem; nádraží bude!
- historická trafostanice uprostřed hor, konzervuje informace o čase minulém

Spolutvorbu

Otevřenost, naslouchání, zodpovědnost

na věky

tohle bude poprvé

idealismus

Eva Koťátková

Jednoho dne jsem se rozhodla, že je čas složit zkoušku z autoškoly.
Když přišlo na parkování, začala jsem se potit. Zkoušející mě požádal, abych zaparkovala mezi dvěma sloupky. No jo, mezi dvěma sloupky! Při pokusu zaparkovat jsem se trochu zakymácela a narazila do stojícího auta. To auto se také trochu zakymácelo. Instruktor se na mě podíval a řekl: „No, to je… kreativní přístup.“

Ano

Ano