Mar Skoromelicharová

mar-mar@email.cz

Mým celoživotním tématem je čas. Neuchopitelnost okamžiku. Maličkosti.
Na začátku své výtvarné dráhy jsem toužila zachytit každý myslitelný okamžik dne a nezapomenout ho. Hledala jsem způsoby, jak ho neztratit. Napsala jsem o tom v různých podobách ve dvou bakalářských pracech i dvou diplomkách.
Ze dne na den najednou začalo všechno být jedno a já byla schopná za tím vším, co jsem dělala, za vším, co jsem byla, zavřít dveře a na dlouhých 7let se vymazat ze světa. Idealismus vystřídala tvrdší realita, z níž člověk nevyvázne psychicky odolnější, ale obohacený o mnoho nového a (ne)chtěného.

A pak se znovu objevit, jakoby nic. Jako by ten čas neuplynul a jen byl víkend a v pondělí jsem zase přišla do práce.

Chtěla jsem napsat nějakou hlubokomyslnou úvahu na téma AI, které nás všechny nyní obklopuje. Ale vlastně to není potřeba. AI je jako oheň. Je dobrý sluha, ale zlý pán. A než se trh (pře)sytí, budu mezitím tiše doufat, že nám budoucí AI nebude usnadňovat kreativní práci, ale nahradí nás při praní prádla a při úklidu (ze kterého se stala má deset let trvající preformance).
Do té doby si budu kreslit sama. Spoustu hodin. Bez pomoci AI.

Hledím na prázdnou stěnu a kreslím perokresbou (která trvá hodiny) světlo, které tam ještě ráno bylo, ale které vydrželo jen krátký okamžik.
A taky fotím technikou kamera obscura, kdy za dlouhý čas zachytím jen jeden rozmazaný podexponovaný moment. Prchavý moment, kdy je světlo okrajem stínu.

Fotografie, perokresba a akvarel.
To je teď, co mě k umění zase vrací.

Trpělivost (důvod o patro níž). Schopnost nadchnout se pro věci banální a neviditelné.

Nabízím možnost pracovat s tryskomyší, která umí, na co sáhne a která ve svých myšlenkách někdy větví tak, že není schopná se vrátit k původnímu tématu a člověk někdy lituje, že se vůbec zeptal, protože přijde mnohem víc odpovědí (i na nepoložené otázky), ale přesto nakonec odejde obohacen.

na věky

tohle bude poprvé

workoholismus, teplá vana, mezidruhová spojení

Marcel Duchamp, Jean-Jacques Sempé, Eva Koťátková, Steina Vasulka

Trapasy (už) nepočítám. Někdy stačí promluvit a další je na světě. Když je člověk učitel, občas to komplikuje situace, ale studenti mě pořád s radostí zdraví, tak to asi nebude tak zlý.

Ano

Ano