Aktuální výstava

Postvanitas / Maciej Bohdanowicz

Existuje mnoho druhů zahrad. Nejčastěji potkáváme okrasné, estetické potřeby uspokojující
zahrady plné květin, stromů, keřů a další vegetace. Jiné, užitné, slouží k pěstování rozmanité
zeleniny a ovoce. Parky, velké veřejné zahrady, často s mnoha zákoutími, kašnami, sochami
a lavičkami zvou k odpočinku, procházkám i sportu. Jsou také zahrady, které jsou koncipovány
jako obydlí pro živé tvory a kde je charakter místa podřízen jejich nárokům. Co však je zahrada
rozkoší? Maciej Bohdanowicz nás zve do míst, která zabydlují živé i neživé bytosti a prosycují
rozmanité druhy rozkoší. Tyto tělesné i vizuální slasti však nevyvolávají jen prosté potěšení,
ale spíše ambivalentní emoce a posouvají naši pozornost k dalším významům.
Setkáváme se zde s lidskými těly v pózách, které jsou typické pro lékařské encyklopedie
z konce devatenáctého století, pornografi ckými materiály stejně jako inspirací klasickými
a křesťanskými náměty. Autorovo dílo tak balancuje mezi božským ideálem a nihilistickou
prázdnotou podstaty věcí a je zcela jasné, na kterou stranu se autor přiklání. Vše je omezeno
plynoucím časem a rozkvět, krása, opojení životem jsou už od prvopočátku zatíženy vědomím,
že je v nich obsaženo také něco, co nás v hloubi duše děsí. Tento mrazivý dotyk Thanatu pak
může vést člověka až k odporu vůči nedosažitelnému božímu tvoření.

Výstava prezentuje dva neustále se rozrůstající soubory digitálních tisků Gardens of Delight
a Postporn spolu s instalací Objekt trvalý. První z těchto sérií kriticky reviduje historický
archiv mužských reprezentací a genderové stereotypy. Muži jsou vyjmuti ze svého prostředí
a obklopeni ovocem, zeleninou a zvířaty, díky čemuž se ocitají v nové realitě, kde působí hravě
a svůdně. Tato estetická intervence uvolňuje zobrazení z jeho současného společenského,
historického, a politického kontextu a muži se tak stávají formami nenormativní maskulinity
a simulace mužnosti. Cyklus Postporn neodděluje člověka od ostatních tvorů a s až
švankmajerovskou estetikou 70. let si hraje s personifi kacemi nebo novodobým vanitas. To
vše je záměrně skryto v až kaleidoskopicky ornamentální dekorativnosti, přičemž materiálem
k instalacím se stávají nalezené, barevně upravené předměty, například špinavé plastové
květiny z kontejneru za zdí hřbitova.

Lze si položit otázku, zda Maciej ve své práci nehledá současnou podobu utopického původního dokonalého řádu věcí. Se stejným zaujetím jako na svých vizuálních projektech, scénografické tvorbě, výstavních aktivitách, vytváří již druhým rokem kousek za rodnou Lodží reálnou rajskou zahradu. V ní v roli zahradníka spolupracuje v intencích barokní fi losofi e harmonie s živou přírodou na tvoření nejvyšší formy umění – v procesu podobném božskému formování světa – skutečné „Gardens of Delight“.
Příběh zahrady pokračuje.

Šimon Kříž