V kritickém bodě

Zbyněk Baladrán

DUMB

Barbora Klímová

V kritickém bodě!

Zatímco podrážky bot chutě drtí bramborové lupínky přehlušující tak trapnost úvodního vernisážového slova, oko se pokochá. Je to současná výstava, jak má být! Nechybí textil ani keramika, víme přeci, že umění se vrátilo k materialitě. Videorozhovor zkoumá rodinné a profesní vztahy, ale je tu i politický kontext, a vedle textilu i texty! Těch vystavených textů! A celek kriticky obrácený k samotné instituci. Ostatně neděláme to jen tak – program je posvěcený dvěma grantovými komisemi.

V listopadu minulého roku uplynulo deset let od otevření galerie OFF/FORMAT. Chceme dát očekávatelnému bilancování kritický rozměr, a to jak v historické reflexi vlastních galerijních počinů, tak v inspiraci pro její potenciální směřování, ale také třeba namířený do obecných souřadnic současné umělecké scény. S touto ambicí jsme pro výstavní projekt oslovili Zbyňka Baladrána, Barboru Klímovou a skupinu DUMB. Konkrétnější reflexi naší galerie přináší ještě v rámci výstavy prezentovaný text historika umění Martina Vaňka a rozhovor vedený sdružením Café Utopia. Ten se bude v přísném režimu „denně jedna otázka a odpověď“ odvíjet po celou dobu trvání výstavy.

Milena Bartlová v jednom svém textu  věnovaném úvahám o smyslu či „užitečnosti“ umění uvádí, že krize nás nutí, abychom si ujasnili smysl toho, co děláme, protože proč bychom jinak jako každý den vstali a šli do práce, „namísto abychom pomáhali v domově důchodců nebo uprchlíkům na Lesbu“? Dobře, jsem lékař a čekají mě pacienti, ale namalovat obraz? Nebo, probůh, psát o tom, že někdo namaloval obraz?! K čemu to je? A co když je naše „výsada“ investovat čas, úsilí i peníze do provozu galerie plodem stromu, jehož větve o kus dál způsobují zbytečné utrpení? Třeba na ostrově Lesbos. Má to smysl? A jestliže ano, jak by měla taková smysluplná galerie vypadat? 

„Přímo musíme vytvářet paralely, srovnání, synchronizovat děje, zkoumat vztahy a přemýšlet o skrytých spojeních, které nejsou tak dobře zjevné,“ říká Zbyněk Baladrán, když provokativně klade vedle sebe dvacet let existence pražského prostoru Display a války v Afghánistánu, a odkazuje přitom k daním (tributu) podrobených národů. K jubileu OFF/FORMATu se připojuje téměř na den shodné, jen dvojnásobně dlouhé výročí Displaye.

Barbora Klímová se ptá po vztazích, které umožnily vznik a dosavadní trvání galerie OFF/FORMAT. Na pozadí chodu instituce tak odhaluje křehké mezigenerační interakce mezi otcem a dcerou, Jaromírem a Magdou Gargulákovými, a to (nejen) v oblasti pojetí umění a jeho role ve společnosti. 

Skupina DUMB svou instalací tematizuje trendy v uměleckém provozu. Třebaže umění dnes nejčastěji vyrůstá z kritické angažovanosti, bývá kritikou v tendenčně nastaveném diskurzu. Spíše nežli ke skutečnému střetu myšlení tak dochází k vzájemnému ubezpečování o shodě, k připojování hlasu k aktuální strategii (obsahové či vizuální), která ovšem také otevírá dveře galerijních síní. 

Komu má galerie propůjčovat hlas, a jak zní ty hlasy dohromady? Pro koho je to důležité? Stačí slané tyčky a víno? Máme si na Artalku předplácet recenzní články, jak je běžnou praxí, nebo jen blikající bannery? Je v pořádku soutěžit s ostatními o státní peníze na podporu provozu? Není snaha o kritický sebezpyt, jaký tato výstava předvádí, jen trendy sebepropagací? A co Jan Tleskač a trpaslík Humblebrag?

Zbyněk Baladrán (1973) je vizuální umělec, kurátor a výstavní architekt. Vystudoval historii umění na Filozofické fakultě UK a Nová média na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2001 spoluzaložil Display – Sdružení pro výzkum a kolektivní praxi, kde dosud působí. Zúčastnil se výstav, jako jsou Manifesta 5 (2004), 11. Bienále v Lyonu (2011), 56. Bienále v Benátkách (2013) či v MoMA (2015). Ve svých pracích se zabývá pamětí, jejím kolektivním utvářením, konstrukcemi a limity poznání a motivace v organismu společnosti.

DUMB je umělecká skupina založená v roce 2018. Její členové jsou vystudovaní umělci, kteří prošli brněnskou FaVU a pracují (nebo pracovali) v jedné konkrétní kulturní instituci, kde se denně setkávají s tvorbou někoho jiného. Podvratné zrcadlení, zmnožování, opakování kulturních či společenských dogmat, ustálených nebo trendy forem, vede kritiku skrze trapnost. Členové skupiny zůstávají v anonymitě.

Barbora Klímová (1977) je umělkyně, performerka, vedoucí ateliéru Environment na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Studovala také na FaVU a na Hoger Instituut voor Schone Kunsten v Antverpách. Vytváří konceptuální intervence do galerijního i veřejného prostoru. Často pracuje s archivem a tím, jakým způsobem může jeho obsah ovlivňovat a posouvat naše vnímání minulosti. V roce 2006 se stala laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Martin Vaněk (1982) je historik umění, kurátor a výtvarný kritik. Vystudoval dějiny umění a český jazyk a literaturu na FF MU v Brně. Od roku 2017 je doktorandem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Je spoluautorem stálé expozice AJG s názvem Meziprůzkumy. Sbírka AJG 1300–2016 (2017, 2018, 2019, 2020). Působí jako externí kurátor AJG, externí kurátor Muzea fotografie a moderních obrazových médií v Jindřichově Hradci. Je členem iniciativy Je to i tvoje město.

Café Utopia je kurátorský kolektiv založený v roce 2018, do něhož patří Katarína Hládeková, Zuzana Janečková, Marika Kupková a Markéta Žáčková. Jejich prvním oficiálním výstupem pod touto značkou byla kurátorská spolupráce na přehlídce Brno Art Open 2019. Členky seskupení nicméně spojuje dlouhodobá spolupráce na výstavních a uměleckých projektech vytvořených především pro Galerii TIC.