Filip Švehla

Můj způsob práce je vědomé a usměrňované vítání náhody. Celý proces tvorby se
točí kolem stavebního postupu konstrukce – destrukce – rekonstrukce. Využívám prvků
architektury a urbanismu s jejich v čase se proměňující strukturou. Koloběh odumírání a
znovunalézání významů, jejich recyklaci, vnímám ve svém městském okolí a snažím se
sledovat logiku a mechanismy tohoto procesu. V ateliéru volně přecházím od malby na
velkém formátu k formátům komorním, od drobných objektů k větším instalacím z
nalezených materiálů a odtud zas zpátky k obrazům. Za svůj hlavní stavební kámen považuji
zejména barvu a záměrně velmi formalistický přístup k malbě. Snažím se využívat různých
technických postupů od malby na nešepsovanéme plátně přes různé techniky “maskování”
pomocí silikonu. Má práce vědomě využívá výdobytků abstraktního expresionismu a jeho
“virtuozity” gesta, stejně tak ale v některých pracech využívám chladnou průmyslovou
estetiku například pomocí lakýrnických barev a válečků. Většinou vycházím z chladného
konstrukčního základu, který se projevuje v tvarosloví a postupně je během procesu práce
narušován a ničen živelným užíváním větších nánosů barvy (v posledních obrazech jsou
některé části již téměř reliefní). Obrazy se tak pokoušejí zapojit i další smyslové vjemy kromě
zraku – tuto fyzičnost, vztah k materiálovosti a odkaz k ruce jako důležitému a opomíjenému
způsobu jak se setkáváme se světem (ve smyslu postojů Juhani Pallasmaa, tak jak je uvádí
například v knize Oči kůže , podobně také Peter Zumthor Atmosféry ) je pro mě zásadní.