Nika Kupyrova

Nika Kupyrova

 

Na čem právě pracujete? 

na zkoumání nečitelnosti

“To, co na mě nejvíce zapůsobilo, je skutečnost, že mnoho z těchto poznámek jsou téměř nečitelné, a jsou tímto v rozporu s jejich zdánlivým účelem” přemítá historik umění Pamela M. Lee, když se snaží rozluštit nečitelné poznámky, a to jak svoje tak i dalších náhodných i poměrně známých autoru. Ve své úvaze pokračuje k závěru, že nečitelnost není “vedlejším účinkem”, ale vlastnosti rukopisného textu a jeho obranou proti „snadné konzumaci“ (1).

Zajímalo by mě, jestli romantizace nečitelnosti má co do činění s měnícím se statusem rukopisu, s tím jak se pomalu stává kuriozitou, nostalgickou výstřednosti na cestě směrem ke svíčkám a kaligrafií. Stačí se podívat na dnešní konotace rukopisného písma: většinou se zdůrazňuje jeho „osobní“ kvalita. Ručně psaný oficiální dopis je společenské faux-pas, avšak vlastnoruční podpis na konci stejného dopisu je ceněn jako známka osobního přístupu.

Pokud nečitelnost je ve skutečnosti vítanou výzvou, obranou rukopisu proti redukovatelnosti, jaké jsou možnosti uchování charakteru nečitelnosti v digitální sféře? Boris Groys píše o uživatelích Google, kteří opouští souvislé věty pro slovní kombinace typu „word cloud“ navržené pro zachycení určitého údaje při vyhledávání (2). V tomto případě nečitelnosti je sotva náhodná, ale spíše metodologická: podobně jako poezie je nečitelná v tom, jak obětuje obsah formě.

A když už jsme u toho – nejen že je veškery digitální obsah podložen jazykem, ale jeho srozumitelnost je jen povrchová – při otevření souboru JPEG v textovém editoru, obraz je odhalen jako řádek za řádkem nečitelného kódu.

(1) Pamela M. Lee, 2011. Illegibility. Berlin: Hatje Cantz Publishers. pp.5,9.

(2) Boris Groys, 2011. Google: Words beyond Grammar. Berlin: Hatje Cantz Publishers. p.7