Maroš Belák

Maroš Belák

 

 

V malbě pracuji s pojmem fiktivní krajina. Krajina je postavená na kombina- ci amorfních a geometrických tvarů. Vycházím z přírody, která je modifikovaná člověkem, konkrétně jsou mi inspirací (nikoliv předlohou) parky a hřbitovy.
Paralelu k obrazům nacházím ve filmu Stalker od Andreje Tarkovského
a v románu Dukla od Andrzeje Stasiuka. Ve Stalkerovi jsou dokonale promyšlené jednotlivé záběry, které vyvolávají spoustu asociací bez dynamického děje.
V románu Dukla autor popisuje malou polskou dědinu, která je svým charak- terem ospalá, děj je statický a autora nezajímají skutky lidí, ale to vše, co je kulisou nějakého neznámého děje — počasí, světlo, zvuk, vůně atd. Rozpracovaná série obrazů je od začátku zamýšlená jako celek. V instalaci má působit na diváka jako záznam statického momentu — neznámého prostředí. Obrazy se snaží zprostředkovat možnost nové interpretace stejně jako Stalker (vypravěč), který popisuje v průběhu děje, co by se mohlo dít.
Obvykle ve své tvorbě začínám pracovat s banálním motivem a počítám s tím, že se původní idea v procesu práce změní anebo úplně zanikne. Nechci, aby byla moje tvorba ilustrací myšlenky a naopak nechci, aby myšlenka byla mantinelem mé tvorby.
V rozpracované sérii kreseb jsem se dostal od krajin a expresivních tvarů ke kultivované rovné lince. Vrstvením vertikálních, horizontálních a diagonál- ních linií vkládám do kresby abstraktní kompozici. Předem dané je pouze to, že to má být diagonální tvar, jehož konečný tvar však určuji až v pozdější fázi procesu kreslení.
Stejně jako v malbě pracuji s kontrastem světla a tmy, tak i v kresbě může- me na první pohled obraz vnímat jako tmavý. Kresba však funguje stejně jako obrazovka počítače, na které nikdy nemůže být černá úplně černá a tma není tmou, protože každá barva i ta nejtmavší, je tvořena body světla a barvami RGB.