INFP (snílek) INFJ (umělec)

NIKOLA ČULÍK

DANA SAHÁNKOVÁ

INFP (snílek) INFJ (umělec)

2. 10. − 6. 11. 2013

Vernisáž ve středu 2. 10. v 18 hodin

„Červenou nití akce je setkání dvou stvoření na jednom prostoru a pokus o navázání takové komunikace, která umožní využití daného prostoru, aniž by se pokud možno tito jedinci povraždili. Otázkou je, nakolik se bude jednat o princip symbiózy a nakolik o princip parazitismu…“ Takto popisují Nikola Čulík a Dana Sahánková své setkání v galerii OFF/FORMAT. Tu týden před vernisáží obývali a v rámci vzájemného dialogu se zde rodila jejich společná prezentace. Výsledek by pak měl být spíše než představením dvou oddělených tvůrčích celků jedním organickým tvarem, evolučním experimentujícím propletencem plodícím symbionty i parazity.

Lze se domnívat, že Čulík a Sahánková mají mnohé předpoklady pro to, aby v tomto setkávání nalezli společnou řeč. Pojí je dlouhodobé přátelství, stejně jako studia v ateliéru kresby na Akademii výtvarných umění. Podobné ladění naznačuje i test osobnosti, který před pár lety na sobě nezávisle absolvovali. Výsledkem byly podobné charakteristiky, jejichž kódové označení bylo vybráno pro název současné výstavy. A v neposlední řadě – podobné akcenty lze spatřovat ve více aspektech jejich tvorby.

Čulík typicky vytváří početné série kreseb na malých formátech. Osvojil si přitom charakteristickou techniku, kdy za pomoci tužky, grafitu, gumy a pásky pracuje kreslířsky i malířštějším způsobem. Kresby využívající umělecké zkratky přirozeně prolíná s texty. Průběžně vznikající cykly pak mohou být v galeriích prezentovány různě, nicméně zřetelná zůstává vnitřní vazba deníkového charakteru. Autorovým médiem jsou ale stále více také samotné galerie, které přetváří v kompaktní environment. Bílé zdi doplňuje jakoby improvizovanými zásahy oblíbenými kreslířskými nástroji nebo páskou. Do prostoru pak prorůstají drobné objekty i členitější instalace. Stejně jako tyto výrazové prostředky, kumuluje autor i náměty, které se mohou jevit jako změť reflexí niterných prožitků, každodenních zkušeností i společenských a mediálních témat. Nicméně i ty vždy spojuje pevný jednotící rámec, kterým je autorův silně osobní pohled. V tom se mísí výrazná existenciální zainteresovanost – úzkosti, vzpomínky, sny nebo lásky – s jistou ironií a humorem zpětného hodnocení.

Dnes především velkoformátové kresby Sahánkové se vyjadřují bohatými texturami a valéry trpělivě budovaných šrafur. Působivé expresivní temné plochy kontrastují a nebo jsou prosvěcovány světlem papíru. Tyto výrazové prostředky konvenují námětům, kterými jsou stabilně uhrančivé šelmy. Ty často umisťuje mezi fragmenty lidských příbytků, do povědomých rodinných interiérů, ze kterých se již vytratili lidé. Jsou přitom transformovány hustou srstí, která vše obaluje a živé i neživé srůstá v kompaktní masu. Známé tak rezonuje v jiných emočních vrstvách, generuje nové obsahy a stává se ambivalentním.

Stáváme se tak svědky dialogu vedeného řečí kresby, vyjádřeného v černé, bílé a odstínech šedi, jehož obsahem je intimní výpověď o světě uvnitř.

Ondřej Navrátil