Druh-Druhy
PETER DEMEK
DRUH-DRUHY
15. 1. – 19. 2. 2013
Vernisáž v úterý 15. 1. v 18 hodin
výstavu zahájí Petr Kovář a Zbyněk Sedláček
Peter Demek / Druh-Druhy
Objekty Petera Demka jsou jako vyjmuté z nějakého katalogu. Z katalogu strojařských a zámečnických produktů. Kovové piliny, olejnatě ztmavlý povrch, sváry, izolační páska. Někdy to tak skutečně je. Jen je pozměněný kontext jejich bytí. Většinou se ale jedná o předměty, které jako bychom dokázali přesně zařadit do pojmenované škatulky, a přitom nevíme, k čemu jsou. Viděli jsme to už někde? Kde? Někde, kde to nesouvisí s uměním…
Právě ta tajemnost z blízkosti zařazení a přitom pojmové nepolapitelnosti je dráždivá. Ale je pro nás teprve mostem k ještě většímu přiblížení; k otevření se fascinaci materiálem (přes minimalisty možná až tam, kde Joseph Beuys obvazuje čepel nože) a k chápání jazyka tvarů, s nímž objekty hovoří o svém okolí a našich před-sudečných stanoviskách.
Konstrukční charakter a důraz na materiálovost soch Petera Demka vycházejí z inspirace civilními průmyslovými předměty a významovou proměnou v jejich fragmentu. Jako je zvýznamnění spojů, ohybů, ukotvení, úhlů…
Přehodnocování sochařského minimalismu vede autora k zájmu o objekt jako děj. Významný není pouze konkrétní výsledek, ale i metoda, která k němu vedla. Některé objekty jsou dějové procesem vzniku. Jsou jakousi fosilií akce, z níž je možné předešlý život (metodu) číst. Jiné jsou dosud živé interakcí, do které je autor vsadil; většinou jako reakci na výstavní prostor. Tak je tomu i v galerii OFF/FORMAT; Peter zde mimo jiné vytvořil několik objektů pro přímou komunikaci s prostorem, skrze nějž následně ovlivňují také diváky (omezení pohybu v galerii, limity v otevírání francouzských oken). Další skupinou dějových objektů jsou ty, které permanentně dráždí divákovu zkušenost.
Peter tedy nesleduje duchampovskou proměnu lopaty přenesené do galerijního prostředí. Sleduje proces utváření, a to jednak jako proces ve hmotě, v postupech jejího vznikání a v kontrastech materiálových kombinací, jednak jako proces fungování našeho komunikačního prostoru. Objekty plní často roli návodů. Je v nich vyjádřen určitý vztah, možná analogický k situacím společenským. Jako takové, přestože bez kinetické schopnosti, těží opět z interaktivity. Apelují na pozorovatelovo vnímání, vyzývají jej k aktivitě; k předsudečné reakci, k vykládání a porozumění. Jsou stále znovu dokončovaným hermeneutickým kruhem.
Petr Kovář
↑ video: Cinebonbon
Vernisáž
↑ foto: Martina Schneiderová
↑ foto: Dalibor Borovec
Expozice
↑ foto: Martina Schneiderová
