Explorerista
ONDŘEJ BASJUK
EXPLORERISTA
7. 11. – 19. 12. 2012
Vernisáž ve středu 7. 11. v 18 hodin
Ondřej Basjuk / Explorerista
Můj svět – mé muzeum, mohli bychom volně parafrázovat úsloví o uspořádání prostoru, v němž žijeme a jak jej představujeme těm zvenku. Pestrá muzeální expozice, kterou průzkumník, badatel a malíř, Ondřej Basjuk, odhaluje v galerii OFF/FORMAT, se zdá být syntézou objevitelské vášně, muzeální kritiky a svébytného přístupu k tvorbě. Muzeum je interpretační platforma, kde si z úlomků, střípků a dojmů vytváříme příběh. Objevováním nových kousků je tento příběh stále přetvářen. Každý další objev je tedy novou mystifikací.
Ondřej nezapře své vzdělání v oblasti knižní kultury a ilustrace, a to jednak kreslířskou suverenitou, kdy výjimečné zvládnutí techniky umožňuje hru s formou, až k jejímu zavržení, jednak z kreseb zaznívá odkaz ilustrací dobrodružných románů a cestopisů. Toto dobrodružství asociované motivy jeskyň, hrdinů, exotických krajin, ikon a fetišů však přerůstá z odkazu ve skutečnost, kdy se v instalaci sami stáváme objeviteli a interprety světů.
Podle Basjuka v současných muzeích mimo jiné ztrácíme právě možnost vlastní tvorby objevem; expozice se zaměřují více na zprostředkování exponátů, než na exponáty samotné. Sledujeme virtuální prezentaci, animaci vzniku, audiozáznam sugestivního příběhu. Originály, pečlivě uložené v depozitu, nakonec většinou ani nevidíme. Ty tam jsou regionální muzea s přehršlí pokladů v jediné místnosti.
Explorerista Basjuk vytváří environment, v němž se stírají hranice mezi dvojrozměrnou kresbou a objektem, a dále mezi objektem vytvořeným a nalezeným. Fotografie krajinných zátiší nejsou předlohou pro pozdější malby, ale právě naopak. Vznikají z překvapení nad tím, že něco, co jsem před chvílí namaloval, tady, při cestě krajinou, najednou nacházím. Už to existovalo? Anebo to začalo existovat až tím, že jsem to namaloval?
Potřebuješ-li odpověď na naléhavou otázku, najdeš ji v první knize, kterou nahmátneš, na stránce, kterou náhodně otevřeš. To všichni známe. Nalezený objekt vyjímáme z okolních vazeb a zasazujeme do těch našich soukromě prožívaných. Objekt námi uchopený je tedy v jistém smyslu objekt námi vytvořený.
Nikdy nebyl ani u nejbližšího moře. Nebyl v Mongolsku. Nebyl v Japonsku. Přesto se tito u něj schází – v některém z pohyblivých ateliérů, na hlavičkách hřebíků, v nalezených střepech dlaždic, v díře za panelovým sídlištěm, když z ní pomalu taháním za špagát vyloví potápěče.
Petr Kovář
vernisáž
↑ foto: Tomáš Tůma
expozice
↑ foto: Martina Schneiderová
instalace
